Navigace
Výběr jazyka
Obsah
architektonický vývoj zámku, architektonický vývoj kaple
Architektonický vývoj zámku
Dnešní stavba ve svém jádru uchovala tři původně samostatné gotické budovy, které tvořily panské sídlo předpokládané zde nejpozději koncem 14. století. Autentické gotické konstrukce jsou dodnes dobře zachované ve sklepních prostorách dvou čtvercových budov přiléhajících z obou stran k průjezdu. Z pohledu starého vstupu, který vedl z opačné strany, než je tomu dnes, po později odtěžené skalní šíji, se jeví dvě čtvercové budovy jako obytné chráněné od severu příkrou skalkou a řečištěm někdejšího potoka. Gotický objem dochovaný v jihozápadním nároží, v místě, kde je v přízemí prodejna suvenýrů a v prvním patře pánská ložnice, byl snad vstupní bránou.
V renesanční zámek se stará tvrz proměnila v době rytířů Kábů z Rybňan tedy po roce 1530. V třetí čtvrtině 16. století měl zámek v podstatě dnešní dispozici čtyř křídel obklopujících nevelké pravidelné nádvoří. Není bez zajímavosti, že náhodně dochovaný záznam z roku 1555 zmiňuje v souvislosti se zámeckou novostavbou italského stavitele nazývaného Hons Vlach. Otázku po stáří Zámeckého rybníka neumíme uspokojivě odpovědět, je však pravděpodobné, že vznikl spolu se zámkem v době, kdy se odtěžila skalní šíje na jihozápadní straně, a byl tedy od počátku součástí promyšlené renesanční krajinné koncepce.
Radikální barokní přestavba, kterou po roce 1641 nechali provést Slavatové, přinesla nové řešení interiérových vztahů, které je s drobnými změnami dochováno do současnosti. Většina kleneb a štukatur interiérů prvního patra pochází právě z této doby. Nejimpozantnějším prostorem byl tehdy bezpochyby velký reprezentační sál, který zaujímal celou rozlohu východního křídla. Jeho výzdobu provedli italští mistři Cometta a Tencalla. Z praktických prostorových důvodů byl sál později předělen a zbytky původní výzdoby se dochovaly pouze v dnešní jídelně.
Poslední majitelé, knížata Schönburg-Hartenstein, drželi Červenou Lhotu plných 110 let. B
ěhem této doby se zámek dočkal dvou výrazných přestaveb, které především zcela odlišně řešily vnější fasády budovy. V druhé polovině 19. století proběhla úprava v pseudogotickém duchu. Současnou v podstatě „neoneorenesanční“ podobu získal zámek až během přestavby probíhající mezi léty 1901-10 podle projektů významného vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu
. Tato citlivá přestavba vycházela z promyšlené historické interpretace stavby a byla vedena v duchu poučeném rozvíjející se památkovou péčí. Musela však dostát i požadavkům na zajištění standartu bydlení počátku 20. století a zvětšení užitné plochy, proto bylo přistavěno podkroví, a tím zaznamenána vlastně jedna z prvních půdních vestaveb.
Architektura a vybavení kaple
Jednoduchá renesanční stavba je dochována takřka v původní podobě z druhé poloviny 16. století. Mladšího data jsou oba vstupní portály, přístavek venkovní kazatelny a š
títová zvonička. V interiéru překvapí ilusivní fresková výmalba dochovaná až na detaily v plném rozsahu. Datace fresek je sporná, ale vzhledem k tomu, že nejsou nalezeny na pozednici raně barokního krovu, budou patrně z doby dřívější. Až do roku 1936 byly schovány pod vrstvami pozdějších omítek. Strop kostelíku býval patrně od počátku plochý. V devatenáctém století se začalo uvažovat o stavbě „důstojnější“ klenby. Nakonec se roku 1888 podle projektu arch. Františka Kadlece otevřel interiér do starého raně barokního krovu, který byl nově pohledově upraven. V rámci této úpravy byly stěny interiéru vymalovány sytou hlinkovou výmalbou a oltářní architektura získala bílou polychromii. Původní mramorování oltáře bylo objeveno a restaurováno v roce 2005. Titulní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je patrně z konce 19. století. Jeho autorství bývá tradičně připisováno deštens
kému faráři Bedřichu Kamarýtovi. Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezpochyby náhrobek Jana Káby z Rybňan z roku 1564. na němž se připomíná i pět jeho zemřelých dětí. Tato úmrtí připomíná i o čtyři léta mladší epitaf Janova syna Zikmunda, který je tohoto času instalován v expozici zámku a je v kostelíku pouze zastoupen fotokopií. Ústředním motivem obou děl je ukřižování, kde pod krucifixem klečí zemřelí členové rodiny Kábů z Rybňan. Hranice pozemského života se tu otevírá do věčnosti, a dává tak i nejtragičtějším osudům dávných majitelů radostný rozměr, celému místu řád a našemu pozemskému konání smysl.
