aktuality

Dne 12. 7 si připomínáme 109 narozeniny Ernestine Marie Sophie Johanny princezny Schönburg-Hartenstein, dcery prince Johanna Schönburga a jeho manželky Sophie. 

Jakožto diplomat ve službách Rakousko-uherské monarchie se musel Johann i se svou rychle se rozrůstající rodinou často stěhovat. Zatímco nejstarší Caroline a nejmladší Sophie spatřily světlo světa v schönburském paláci ve Vídni, ostatní z celkem osmi dětí se narodily mimo svůj rakouský domov - v Římě, Bukurešti a Londýně. Jen jediné bylo počato přímo na červenolhotském zámku, byla to právě Johannova druhorozená dcera Ernestine (na fotografii úplně vlevo).

Její dětství bylo bezesporu poznamenáno atmosférou velkého světa. Zvláště zážitky z římského pobytu v Palazzo Venezia, jemuž otec z pozice rakouského velvyslance vládl, byly v příkrém rozporu s poválečnou nouzí a prvními roky na Červené Lhotě, kam se rodina na sklonku roku 1919 přestěhovala.

Pro devatenáctiletou dívku, uvyklou prostředí paláců a vysoké aristokracie muselo být venkovské prostředí těžkým žalářem, zvláště když vůbec neovládala češtinu.  Spolu se svou starší sestrou Lilly (Karoline) se tedy většinou procházely po parku, četly anebo seděly doma - samy později tyto časy definovaly jako nekonečně nudné, oživené jen cestami do Prahy, Vídně a Mnichova v čase masopustu a zimními pobyty v západočeském černínském zámku  v Petrohradě, u strýce Eugena Czernina, kde se setkávala bývalá rakouská aristokracie.

Ernestin mladší bratr Peter se o "Ernie", jak jí říká, nevyjadřoval právě nejlépe. Připadala mu vychovávaná ve stylu 19. století, mající před očima jen svatbu nebo pobyt v klášteře. Po nějakou dobu se zdálo, že blíže je spíše druhé variantě, nakonec se ale, už jako třicetiletá, provdala. Dne 10 prosince 1930 se stala manželkou  Ludwiga Friedricha Marenziho, hraběte z Tagliuno a Talgate a již v říjnu následujícího roku se šťastným novomanželům narodil první z celkem pěti synů Johannes (*30.10.1931). Se svou rodinou žila Ernestina  po zbytek života ve Vídni, kde také 14. října 1990, ve věku 90 let zemřela.

Zděná boží muka v jižních Čechách

Pavel Hájek

 

Nakladatel: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích
Edice: Monumenta – svazek 1. 
ISBN: 978-80-85033-16-8

EAN kód v tiráži i na přebalu
Formát: 256 stran, 30,2 x 21,5 cm

258 autorských barevných fotografií + mapové přílohy; německé a anglické resumé,

křídový papír, vazba V8 s pevnými deskami a přebalem (kombinace matného a lesklého lamina)

Rok vydání: 2009 (1. vydání)

Prodejní cena 690,- Kč

V průběhu tří staletí bylo na území jižních Čech postaveno více než dvě stě zděných pilířků a sloupků božích muk. Označovala místa uložení ostatků padlých vojáků a bývala připomínkou i jiných tragických událostí. Někdy byla využívána jako mezníky na hranicích katastrů obcí, sloužila jako rozcestníky, zejména ale byla místem určeným k modlitbě, zastavení a rozjímání na cestách, k prosbám vznášeným za úrodu, déšť, uzdravení, narození dítěte či mnoho dalších potřeb. Jsou dokladem snahy vepsat do krajiny část kolektivní paměti i projevem obecně lidské touhy po blízkosti Boží.

Autor je odborným pracovníkem státní památkové péče, kniha završuje jeho mnohaleté výzkumy terénu, map i archivních pramenů. V letošním roce na ni bude navazovat obdobně koncipovaná publikace věnující se jihočeským kamenným božím mukám.